Posilovací a oslabovací slova

Napadlo vás někdy chodit do slovní posilovny? Chci vám nabídnout malou exkurzi do nevědomých rovin slov, která běžně používáme. Bude to mnohem prozaičtější a nenápadnější, než používání pozitivních afirmací.

Je sice pravda, že jsem v literatuře k prezentačním dovednostem našel cvičení, jak se zbavit před prezentací trémy. Provádí se tak, že před prezentací, než vejdete na jeviště, se zhluboka nadechnete, bušíte si pěstmi do hrudníku a opakovaně křičíte: „I am a star! I am a star!“. Prý to odbourává trému a zvyšuje sebevědomí. J

Na druhou stranu mi můj trenér kdysi říkal, že u nich na škole dělali pokusy se vzpěrači. Při pozitivní sugesci dokázali zvednout až 150% své obvyklé váhy. S negativní sugescí dokázali klesnout až na 30%. To vše pouhým rozdílem myšlenky – tedy slov opakovaných v duchu.

Já bych se ale rád zaměřil na několik běžných slov. Např. slovo „ALE“. Všimli jste si někdy, že když se s někým na něčem domlouváte a každá věta začíná: „Ano, ale…“ popřípadě jen: „ale…“, že vlastně začínáte stále od nuly? Slovo „ale“ funguje jako brzda nebo výhybka. Původní myšlenku částečně přijme nebo ji odsune a nahradí novou. Dialog se proto méně rozvíjí a může narůstat odpor.

V dramatickém cvičení jsme jednou zkoušeli techniku „ano-a“. Spočívala v tom, že dva lidé improvizují dialog na jevišti a každá věta musí začínat „ano, a…“. Zajímavé na tom je, že se tím nastavuje přijetí a doplnění. Přijímám, co říkáš, a přidávám toto. Přijde mně to o mnoho lepší pro podporu spolupráce a dohody, než „ano, ale…“.

„Ale“ můžeme zařadit mezi slova odporu. Pak tady máme kategorii slov oslabení, kam patří „asi“, „možná“, „uvidím“, „hmmm…“. Představte si situaci, že s někým spolupracujete na nějakém úkolu, zeptáte se, jestli nějakou část zařídí a on vám odpoví: „Možná.“ Nebo: „Hmmm, zkusím to.“ Naproti tomu si představte člověka, který řekne: „Jasně.“ Nebo: „Udělám to.“ Slova vyjadřují a zároveň podporují naše odhodlání a sebe důvěru k danému činu. „Možná“ ubírá energii mně, protože vysílá nejistotu a nevím, jestli můžu spolehnout. Zároveň ubírá energii i jemu, protože sám se otevírá tomu, že to možná neudělá.

Pak jsou tady slova ne-moci a bezmoci. Sem patří „kdyby“, „se“, „oni“, „někdo“. Setkávám se s těmito slovy často u skupin, které řeší nějaký konflikt. „Kdyby něco bylo jinak, tak bych to šlo…“. „Kdyby“ neexistuje, takže energie vynaložená na „kdyby“ je vyhozená. „Se“ tady nikdy není, takže to neudělá, stejně jako „někdo“. A „oni“ za to můžou, „oni“ to můžou ovlivnit. Pokud to řeknu, dávám jim veškerou moc a sobě ponechávám bezmoc.

Zkuste se zamyslet, která slova ve vašem slovníku vás podporují, motivují, a která vám ubírají energii. Můžete nějaké slovo opustit, nahradit, vyměnit?

Naši krátkou exkurzi uzavřu případem ze semináře, který byl rozdělen na dvě části. Po první části, na které jsme probírali techniku „ano, a…“ přišla s tím, jak se ji snaží používat.  Byla z věřící rodiny a její jedenáctileté dítě za ní přišlo a řeklo: „Mami, já na toho Boha stejně nevěřím.“ Její odpověď  byla: „Ano, a-ha.“ J