Archiv pro rubriku: články

K čemu je být (ne)normální?

Je dobré být normální? Je divné být nenormální? Na seminářích „Nejkrásnější slova pro vaše děti“ se často zabýváme tématem normálnosti. Jsou lidé, kteří mají nějaké představy o životě a o světě, jaký chtějí pro své děti, které se liší od představ většiny. Jsou lidé, kteří sní o krásnějších vztazích, větší spolupráci, důvěře, o jemnosti, přejícnosti. To vše dokážou vidět, umí si to představit, ale nemluví o tom. Připadají si nenormální, nebo jsou označováni za nenormální.

34

Na kurzech Nejkrásnější slova pro vaše děti se snažíme uvolnit bloky, které nás dusí. Jsou lidé, kteří při diskusi s druhými zjistí, že nejsou jediní na světě se svou představou a že by si mohli dovolit své krásné představy sdílet i se svými dětmi.

„Pokud to dokážete vysnít, dokážete to i uskutečnit.“ Tak zní překlad sloganu společnosti Disney. Přidávám, že pokud máte sen a nepodělíte se o něj, jak se může uskutečnit? Pokud v sobě nosíte krásné představy a nesdělíte je svým dětem, jak se o nich dozví a jak je mohou uskutečnit a prožít ve svých životech?

Nechceme být nenormální. Nechceme vyčnívat, nechceme být vyčleněni. Mám jednoho kamaráda, který otevřeně říkával: „Já chci být normální. Chci žít normální život.“ Ale co to je „normální život“? A je to správné, být normální?

Společnost je plná různých norem. Je dobré si uvědomit, že norma vychází z nějakých průměrů či mediánů, označuje společenskou většinu či střed. Však jsou i lidé, kteří se schovávají za rčení: „Já preferuji zlatou střední cestu.“ (Bohudík ne střevní. :-))

Bohužel to má háček v tom, že normy se mění s tím, jak se vyvíjí společnost. Nějakou dobu lidé odolávají a snaží se dostát dřívější normě, ale pak se stane to, že se upraví norma a lidé jsou zase v klidu. Tak např. je dnes u dětí normální, že mají mobil, tablet, vyhýbají se tělocviku, mají na něco alergii, atp. U dospělých je normální být přepracovaný a vystresovaný, být napůl rozvedený (když vezmeme v úvahu cca 50% rozvodovost), umět třeba dva cizí jazyky, ale také třeba namísto 12 shybů udělat jeden.

Spousta různorodých příkladů v každé oblasti života. A co tím chci říct? Že mi přijde správné, abyste si sami rozhodli, kterou normu chcete dodržovat a podporovat, a ve které oblasti chcete být vědomě „nenormální“. Např. že si můžete vybrat namísto soutěživosti rozvíjet v dětech spolupráci, namísto konfliktů a hádek ukazovat vzory příjemného dorozumění a podpory, namísto podporování, jak být nejlepší či jak se zvítězit nad konkurencí, mluvit o tom, jak rozvíjet sám sebe.

Vzory, které dětem předáváme svým životem a svými příběhy, se v nich uchytí. Pokud to dokážete vysnít, můžete to říct svým dětem. Pokud to uslyší, mohou nad tím přemýšlet a mohou najít i cesty, jak to v životě uskutečnit.

Chtěl jsem vás v tomto článku povzbudit, abyste se zamysleli nad tím, jaké vzory předáváte svým dětem a nad tím, zda v sobě dusíte nějaké krásné představy, které se bojíte sdílet. Chtěl jsem vás inspirovat k tomu, abyste si vědoměji rozhodovali o tom, jaké normy jsou pro vás a vaše děti dobré.

Pokud byste to chtěli více prozkoumat, tak zkoumejte, nebo můžete ještě více skrze můj online kurz „Aby děti kvetly“. Přeji vám, ať i vy krásně kvetete a ať se vám dobře daří.

Harry Potter, dětská traumata a dobrá parta

V dnešním článku se možná pouštím na hranu. Harry Potter se těší velké oblibě. Napětí, magično, propracovaný příběh. Jsou lidé, kteří s ním vyrostli, a hluboce ovlivnil jejich životy. Já jsem měl příležitost poslechnout si audionahrávku prvního dílu, který mě naprosto uchvátil. A potom? Celý příspěvek

A kdo teda vyhraje?

Jsou pro děti dobré soutěživé hry? To je otázka, se kterou se občas setkám na některém ze svých seminářů a někdy mi přijde i do mého vlastního života. Zatímco někteří lidé mají jasno v tom, že jsou prospěšné a jiní v tom, že jsou škodlivé, pro mě je toto téma stále hodné zkoumání.

Celý příspěvek

Člověče, raduj se!

Vymyslel jsem novou hru, která může lidem přinést radost. Můžeš ji zkusit taky. Zatím zkouším, jestli ji člověk může hrát i sám, nebo je potřeba i přičinění druhých.

V článku „A kdo teda vyhraje“ jsme otevřeli téma spolupráce a soutěživosti v dětských hrách a s ním i téma postojů a stereotypů dospělého světa. Víme o nich? Jsme si vědomi, co v sobě nosíme a co předáváme našim dětem?  Můžeme něco změnit?

Celý příspěvek